Farmakologická. Nefarmakologická: Elektrokonvulzivní terapie, Fototerapie, Kondiční cvičení, Psychoterapie skupinová a individuální, dále Relaxace, Ergoterapie, Hypnoterapie.
Elektrokonvulzivní terapie
Je způsob léčby psychických poruch, při kterém krátký puls přesně definovaného elektrického proudu projde mozkem pacienta. Dochází tak k normalizaci patologických poměrů neurohormonů a buněčných změn. Výrazně urychluje léčbu a je považována za nejúčinnější metodu v léčbě závažných duševních poruch.
Na rozdíl od laického přesvědčení, je to metoda zcela bezpečná a pacienty dobře snášená. Probíhá v celkové anestezii, je tedy bezbolestná. Její použití je přesně vymezeno na určité stavy a onemocnění.
Psychofarmakologie
Podobor farmakologie zabývající se možnostmi regulace psychiky, chování a prožívání člověka chemickou cestou, tedy užitím léků.
Fototerapie
Fototerapie je léčba jasným světlem účinná v léčbě sezónní afektivní poruchy, cirkadiálních poruch spánku, jet lag syndromu, ale také v oborech mimo psychiatrii (např. neonatologie, chirurgie ran, rehabilitace, lázeňství). Nejúčinnější je expozice světlu o jasnosti 10 000 luxů min.po dobu ½ hodiny. Důležité je, aby světlo dopadalo na sítnici oka, pacient si může během expozice například číst. Denní doba, kdy je fototerapie aplikována, se může lišit v závislosti na tom, na jaké problémy je léčba cílena. Nežádoucí účinky bývají mírné a nezávažné, většinou nejsou důvodem k přerušení léčby. Nejčastěji to bývá podráždění spojivek, bolesti hlavy, nevolnost.
Psychoterapie
Soubor verbálních, neverbálních a paraverbálních komunikačních technik, užívaných psychoterapeutem, ke zvýšení duševního zdraví klienta či pacienta nebo ke zlepšení vztahů uvnitř skupiny, např. rodiny. Většina psychoterapeutických škol je založena na rozhovoru, ačkoli v některých se využívají i další způsoby komunikace jako psaní, kreslení nebo komunikace prostřednictvím doteku. Nově vzniklé směry v psychoterapii jsou potom expresivní terapie (dramaterapie, taneční a pohybová terapie, arteterapie, muzikoterapie a další.). Někdy psychoterapie navazuje na lékařskou diagnostiku a terapii, zejména psychiatrickou, nebo je s ní provázána (zejména je-li psychoterapeut i lékařem). Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem či klienty, kteří mohou být z jeho rodiny nebo z nejbližšího společenského okolí. Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k hlubším problémům a nalézt pro ně vhodná řešení. Psychoterapii může provádět jak psycholog, tak lékař.