Psychiatrická sekce

Čím se zabývá psychiatrie?


Psychiatrie je lékařský obor, který se zabývá studiem, příčinami, diagnostikou a léčbou duševních onemocnění. Zabývá se stavy, které jsou patologické, tedy nemocemi. Lékař, který se zabývá tímto medicínským oborem, se nazývá psychiatr. Hledat tedy u psychiatra „radu do života“ nebo-li jak se správně chovat v situacích, které jsou běžné, a tedy netýkají se onemocnění, je většinou k ničemu. Na takovýto dotaz vám může psychiatr sdělit pouze svůj osobní - a nikoliv odborný - názor, protože to není otázkou psychiatrie (k tomu slouží různé poradny, většinou vedené psychology).

Kdo je psychiatr?


Psychiatr je lékař, který po absolvování všeobecné medicíny obhájil atestaci z psychiatrie, je kvalifikovaný v diagnostice a léčení duševních poruch, zabývá se i prevencí a ochraně duševního zdraví. Psychiatři mohou předepsat léky, provést základní vyšetření tělesného stavu, nařídit a interpretovat laboratorní testy, případně i jiná vyšetření (např. CT mozku, neurologické vyšetření) doporučit způsob léčby.

Léčba poskytovaná na našem pracovišti


Farmakologická. Nefarmakologická: Elektrokonvulzivní terapie, Fototerapie, Vodoléčba, Kondiční cvičení, Psychoterapie skupinová a individuální, dále Relaxace, Ergoterapie, Hypnoterapie.

Elektrokonvulzivní terapie

Je způsob léčby psychických poruch, při kterém krátký puls přesně definovaného elektrického proudu projde mozkem pacienta. Dochází tak k normalizaci patologických poměrů neurohormormonů a buněčných změn. Výrazně urychluje léčbu a je považována za nejúčinnější metodu v léčbě závažných duševních poruch.

Na rozdíl od laického přesvědčení, je to metoda zcela bezpečná a pacienty dobře snášená. Probíhá v celkové anestezii, je tedy bezbolestná. Její použití je přesně vymezeno na určité stavy a onemocnění.

Fototerapie

Fototerapie je léčba jasným světlem účinná v léčbě sezónní afektivní poruchy, cirkadiánních poruch spánku, jet lag syndromu, ale také v oborech mimo psychiatrii (např. neonatologie, chirurgie ran, rehabilitace, lázeňství). Nejúčinnější je expozice světlu o jasnosti 10 000 luxů min.po dobu ½ hodiny. Důležité je, aby světlo dopadalo na sítnici oka, pacient si může během expozice například číst. Denní doba, kdy je fototerapie aplikována, se může lišit v závislosti na tom, na jaké problémy je léčba cílena. Nežádoucí účinky bývají mírné a nezávažné, většinou nejsou důvodem k přerušení léčby. Nejčastěji to bývá podráždění spojivek, bolesti hlavy, nevolnost.

Psychofarmakologie

Podobor farmakologie zabývající se možnostmi regulace psychiky, chování a prožívání člověka chemickou cestou, tedy užitím léků.

Psychoterapie

Soubor verbálních, neverbálních a paraverbálních komunikačních technik, užívaných psychoterapeutem, ke zvýšení duševního zdraví klienta či pacienta nebo ke zlepšení vztahů uvnitř skupiny, např. rodiny. Většina psychoterapeutických škol je založena na rozhovoru, ačkoli v některých se využívají i další způsoby komunikace jako psaní, kreslení nebo komunikace prostřednictvím doteku. Nově vzniklé směry v psychoterapii jsou potom expresivní terapie (dramaterapie, taneční a pohybová terapie, arteterapie, muzikoterapie a další.). Někdy psychoterapie navazuje na lékařskou diagnostiku a terapii, zejména psychiatrickou, nebo je s ní provázána (zejména je-li psychoterapeut i lékařem). Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem či klienty, kteří mohou být z jeho rodiny nebo z nejbližšího společenského okolí. Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k hlubším problémům a nalézt pro ně vhodná řešení. Psychoterapii může provádět jak psycholog, tak lékař.

Psychózy


Patří mezi nejvážnější duševní nemoci. Bývá narušen kontakt s realitou, pacient může trpět bludy (což jsou chorobně vzniklá, mylná, nevývratná přesvědčení), podléhat šalbě smyslů (slyší hlasy osob, které nejsou přítomny, cítí neexistující pach, dotyk, vidí neskutečné). Nemocný se může chovat a uvažovat zvláštně, nepochopitelně až bizardně. Postižený není často schopen vyznat se v běžných situacích, plánovat a smysluplně jednat. Typickým a nejčastějším onemocněním z této skupiny je schizofrenie.

Poruchy osobnosti (dříve psychopatie)


Představují problematicky, či přímo narušeně zformované osobnosti. Tedy pacienty, kteří vnímají, myslí, cítí jinak, než je ve společnosti zvykem. Díky tomu se dostávají opakovaně do konfliktu s okolím, selhávají ve vztazích, v práci i v životě. Na rozdíl od jiných poruch mají tito lidé „schémata“ chování a vnímání velmi rigidní, nepřizpůsobivá, neměnná. Postižený jedinec často nevnímá, že problém je v něm a viní své okolí ze zaujatosti, nespravedlnosti, ubližování. Poruchy osobnosti se často kombinují a nezřídka přispívají k větší zranitelnosti jedince, k jiným onemocněním (jak duševním, tak fyzickým).

Poruchy nálady


Hlavním příznakem je porucha nálady, buď ve smyslu nadměrně dobré (mánie), nebo naopak skleslé (deprese). Společně s poruchou nálady se objevuje celá kaskáda změn jak psychických, tak tělesných. U deprese bývá přítomna změna psychomotorického tempa, rytmu spánku a bdění, nechutenství, pesimistický pohled do budoucnosti, omezení či vymizení zájmů a potěšení, poruchy soustředění, snížené sebevědomí, smutná nálada různé hloubky. Nemocní popisují pocity beznaděje a bezvýchodnosti, nejsou schopni prožívat radost, stěžují si na pokles energie a zvýšenou únavnost. Nedokončí započatou věc a nejsou schopni pustit se do něčeho dalšího. Ze svého tmavého, smutného světa mohou hledat východisko v sebevraždě. Onemocnění může být různého stupně závažnosti, od lehce změněné nálady, až po formy, které dosahují psychotické intenzity, tedy objevují se u nich příznaky popsané v kapitole Psychózy. Mánie je naopak protipólem deprese – nemocný má při ní nepřiměřeně veselou až euforickou, nebo naopak zlostnou náladu, mívá pocit zvýšené energie a sníženou potřebu spánku, je zvýšeně hovorný, sebevědomý a jen málo kritický ke svým reálným schopnostem a možnostem. Mívá řadu nerealistických plánů, podléhá okamžitým impulzům, vrhá se do rizikových aktivit a činností, může utrácet neuváženě velké částky peněz, vyhledávat sexuální dobrodružství apod. Zvýšená aktivita je na úkor účelnosti, bývá výrazně narušena schopnost soustředění.

Opět i mánie může být vyjádřena mírněji – mluvíme o hypománii, závažněji - může mít až psychotickou hloubku (viz Psychózy). Střídání deprese a mánie (většinou s převahou depresivních epizod), nazýváme Bipolární afektivní porucha (dříve maniodepresivita).

Úzkostné poruchy (dříve neurózy)


Úzkostné poruchy mohou mít mnoho podob. Od zážitku ochromující, bezdůvodné hrůzy o vlastní život, kdy nás tělo přesvědčuje, že dostaneme infarkt, mrtvičku či se zblázníme (a lékaři na pohotovosti přitom tvrdí, že jsme zcela zdraví), přes strach z hadů, myší, pavouků nebo nutnosti provádět obtěžující rituály při odchodu z domova, kontaktu s něčím špinavým apod., Mohou být vyvolány intenzivním a dlouhodobým stresem, situací, ve které se ocitneme v ohrožení života či zdraví, nebo tehdy, kdy už se naše schopnost přizpůsobit se změnám vyčerpala. Z velké části jsou podmíněny i naší genetickou predispozicí.

V České republice je platná Mezinárodní klasifikace nemocí MNK 10
V kapitole Poruchy duševní a poruchy chování rozpoznává tyto kategorie zvané oddíly:

Organické duševní poruchy


Značně nesourodá skupina onemocnění, kde je příčina v nám známém tělesném onemocnění nebo poškození centrálního nervového systému například vlivem úrazu. Jde tedy o přímé poškození mozku, ať už vnitřními, nebo zevními vlivy. Poruchy se mohou rozvinout velmi rychle – např. delirium, nebo jsou chronického charakteru – demence, nebo se mohou projevit stejnými příznaky jako jakákoliv jiná duševní porucha. U demence je zřejmý úbytek poznávacích funkcí jako je paměť, intelekt nebo motivace. Postižený ztrácí částečně, nebo úplně schopnost se o sebe postarat, selhává v běžných denních aktivitách.

Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek

Léčíme stavy vzniklé v souvislosti s užíváním návykových látek, zejména však stavy vzniklé po odnětí návykové látky, na níž se pacient stal závislým (nejčastěji to bývá alkohol, dále drogy v úzkém slova smyslu jako např. pervitin, heroin..). Na tzv. detoxikaci (tedy zbavení organismu návykové látky) by měla navazovat další následná léčba prováděná specializovanými zařízeními, nejčastěji léčebnami. Pro tuto léčbu se pacient zpravidla musí rozhodnout dobrovolně.

Behaviorální a psychosomatická medicína

Zabývá se léčbou nespavosti, poruch přizpůsobení vzniklými v souvislosti s těžkým stresem či traumaty, tělesným příznaků, které nemají základ v organickém – a tedy somatickými vyšetřeními zjistitelném – poškození, ale často jsou důsledkem nedořešených interpersonálních problémů apod.